Jezero

Dali jsme si to rozehřívací kolo a mě se poštěstilo. Moje vytrvalost zvítězila a já dohnal, ba předehnal. A to i přes ten handicap, když mne ohodila vlnou, kterou vytvořila. No dostala náskok, stejně jí byl k ničemu!
"První! To vypadá, že tohle kolo jsem vyhrál!" zasměji se a to už se Sarah otočí a míří si to zpět k místu, odkud jsme startovali.
Já ani moc nezaregistroval, co se děje na břehu. Bylo tam celkem dost lidí a momentálně jsem byl v soutěživé náladě. Takové trochu uvolnění a zpestření. Vítané zpestření.

Zpátky už jsem ale zvolnil a nechal tě vyhrát. Co bych to byl za gentlemana, kdyby dívku nenechal vyhrát alespoň jednou?
Nu zastavil jsem se tam při břehu a jakmile jsem zvedl pohled, zaujalo mne něco ještě dříve, než jsem se stačil zadívat na Sarah. Růžoví drobeček na pláži, který se spolu s dráčetem Sarah, díval přímo na nás dva.
Dloubnu do ní, abych jí vyrval z jisté euforie o výhře.
"Sarah koukej," hodím hlavou na růžové dráče, které svá zelená očka upírá stále na nás dva. Co tu ten maličký dělá sám? Přeci... Neeee, já? Sarah tam má Tyrkysového. Ale.. Já?
I když jsem stále hluboko doufal, že by si mne možná jedno z dráčat mohlo vybrat, ta šance byla tak maličká...

No samozřejmě mi to nedalo a když jsem viděl ty lidi, co se motají kolem...
Rozešel jsem se, ať už spolu se Sarah nebo ne, k pláži a mířil přímo k maličkému dráčeti. Muselo se teprve vylíhnout a běžet přes celý les samo. A vážně kvůli mne?
Když ho necháš být a nezkusíš, nebudeš vědět... Ale podívej se na ty očka. Jakoby tě propaloval zeleným laserem!

Na břehu jsem si klekl na zem a zadíval se na maličké z blízka. Prohlížel jsem si ho asi tak, jako si dráče prohlíželo mne a když jsem k němu konečně natáhl ruku, odhodlaně k ní natáhlo svou hlavičku a já se musel usmát.
Jamesi, ty jsi klikař.... Hochu, ty jsi šťastlivec!

Sedl jsem si do písku na zem a dráče pohladil. A ono si vlezlo hned ke mne a začalo dorážet. Šťouchalo mi do stehna a stále hravě si mne prohlíželo.
Já si taky všiml toho výrazného drsného červeného proužku, který se mu táhl on nosu až na hřbet a přední části nohou.
"Maličký, ty jsi vážně utíkal přes celý les jen podle své hlavy až za mnou? NEbo bych měl říct maličká?" Ani nevím, jak jsem to mohl vědět, prostě jsem to věděl. Tulila se ke mne obstojná malá dáma.
Pořád jsem tomu tak nějak nemohl uvěřit a taky se mi moc líbilo, jak Tyrkysový chtěl dráče bránit. Stál tu po jeho boku a natahoval krk vzhůru.
"Ty jsi mi ale krasavice," usměji se a podrbu jí na krčku.