Park

Byl jsem trochu v rozpacích, protože dračici se asi nelíbilo, jak jí... "ignoruji." Ale snad, snad s ito nevezme zle... Přeci mi nemůžou mít za zlé, že jsem nikdy neviděl draka ne?
Nabídku pohlazení ale nemůžu odmítnout a tak, když ke mne natáhne jedno ze svých křídel, udělám krok blíže a dotknu se jejích šupin na křídle.
Tohle se ti nezdá... To ne...

Nebyla žádným drobečkem, ale já neměl páru, jak moc rostou dospělí draci. Vážně jsem si to nedokázal představit a Jacián mě pak ujistil, že je stále dráče a pokud chci vidět dospělého, musím si počkat.
Lyässa ještě jde, ale mám dojem, že si za chvíli zamotám jazyk...

Dlaň jsem zase stáhl, když dračice pronesla tu další poznámku. Ale, to snad bylo myšleno jako vtip. Tedy, doufám. Tedy... Neukousne mi ruku že ne?
"Hádám, že asi jo. Jen nechápu, jak to, že se to tu nehemží novináři a fotografy a neví o vás všude celý svět..." pokrčím rameny. "Nějaké důkazy jsou ale vidět na vlastní oči, to je jiná." Chtěl jsem trochu zavtipkovat a vytáhnout ten fór s cela zakrytou vodní plochou, ale nebyl jsem si jist a tak jsem radši mlčel a usmíval se.

Docela jsem obdivoval s jakým klidem na sebe Lyä nechala sahat. Myslím že kdyby tady místo ní byla Nëfernay tak by Jamese asi chtěla zakousnout. Mohl jsem být rád že mám sice velmi žárlivou ale přátelskou dračici. "To je jednoduché. Draci jsou dědictvím a tradicí místních a oni to ví. Nijak se tím proto nešíří. Turisté sem taky moc nejezdí takže se to nemá jak rozšířit do světa. Navíc lidé kteří se sem přistěhují jsou z toho dost mimo, ale brzy si na to v příkladu ostatních zvyknou a příjmou to i jako samozřejmost svých vlastních každodenních životů." Informuju ho jako vysvětlení jeho slov. Lyässa mě celou dobu pozorovala takže se na ní zamračím. "Co?" Optám se jí a ona jen pobaveně zavrtí hlavou. "Nic. Jen přemýšlím zda musíš neustále mluvit." Poznamená Lyä provokativně na můj účet a já mám tolik rozumu že raději mlčím.

"Tak jednoduché?" usměji se a tak nějak ze mne opadli všechny ty negativní a nepříjemné pocity. Sežrat mě nechtěla, spíš si hlídala svého. Popravdě z něj nespustila oči a ta její poznámka celkem pobavila. Jestli budou všichni takoví, tak s nimi dokonce bude i rozumná a humorná řeč.
Zasměji se.
"Dík za info, ale musíš uznat, že tě solidně setřela," usměji se a zavrtím nad tím hlavou, ve které mi projede jedna vtipná představa.
"Takže až mě budou v práci posílat na hořící dům, nebo na zvířátko, které uvízlo na stromě, tak vím, co si představit," znovu se usměji a opřu se o ten samí strom.
Tolik otázek mám, ale asi by to bylo neslušné se začít hned vyptávat na všechno možné...

Trochu si povzdechnu a zavrtím hlavou nad tím jak si očividně Lyä s Jamesem padli do noty. "Ano setřela. To buď rád že s ní nemusíš žít. Někdy lituju že pořád není velká jak štěně a že jejím jediným problémem je jak mě přesvědčit abych jí nosil protože nechtěla chodit po svých." Prozradím a kdyby to bylo možné tak by mě Lyä asi pohledem zavraždila. "No a co! Jak jsi řekl byla jsem mrňavá a nestačila jsem ti." Pokusí se to hned zakecat vlastním argumentem. "Nevymlouvej se. Spíše jsi byla strašně žárlivé klíště. Což vlastně pořád jsi ale už tě aspoň nemusím nosit." Opáčím a Lyä se jak jinak než urazí jako pokaždé, když mám pravdu někdo jiný než ona. Svůj pohled proto přesunu zase na Jamese. "Ty jsi hasič? A jakou představu máš na mysli?" Optám se ho jelikož mě to vážně zajímalo.

Jen tak tam stojím, poslouchám a sleduji, jak si ti dva dávají do těla. Nebo dávají do těla... škádlení, alespoň tak mi to příjde.
"Všechno mrňavé se rádo nechá nosit. Kousala taky, jak to štěňata dělávají?" usměji se a stále sleduji oba dva. Dračice se zdá se krapet urazila a Jacián to bere z nadhledem. Asi to mají vážně zažité.
Žárlivé klíště... Asi si ho dobře hlídá, uchechtnu se a z vlastních myšlenek mne znovu vyruší Jacián.
"No jo, hasič. Dneska mám padla, tak se poflakuju," povím. "A představu, jak malé dráče zkouší létat a ustele si na stromě, ze kterého nemůže dolů. Nebo jak zkouší plivat oheň a od toho chytí postel." Neee, to by nebylo příjemné, vůůůbec.
"Promiň Lyö, jen vtipkuji," dodám ještě nakonec, abych ji snad ještě více neurazil.

Hlavou se mi mihne vzpomínka na to při jakých příležitostech mě kousala. "Jo. Kousala. Naštěstí ale jen mé ruce a né boty." Poznamenám a Lyä na mě lehce vycení zuby jako by chtěla ukázat že mě klidně kousne i teď. Docela jsme jí to i věřil. Ona byla všehoschopná ale zastrašit jsme se nenechal. Jakmile ale James řekne své představy tak se mu to Lyä rozhodně vymluvit. "Dráčata jsou příliš inteligentní než aby si ustlaly na stromě ale i z toho by se pak zvládly dostat pomocí drápků. Přinejmenším já bych si s nima pomohla. Nebo bych jednoduše seskočila s roztaženými křídly a na zem doplachtila jako poletucha. A dráčata neumí chrlit oheň. To se naučíme až v dospělosti. Do té doby by jsme na chrlení ohně ještě neměly dostatečně vyvinuté plíce." Poučí ho Lyä a složí si nohy pod sebe aby si mohla vedle mě lehnout. Už jí nejspíše z toho neustálého stání bolely nohy. Jak bylo vidno neurazilo jí to ani trošičku. "Některá ustrašenější dráčata by se na tom stromě ale opravdu mohla zaseknout. To jen Lyä je kaskadérka." Dodám ještě k Lyÿným slovům aby si James nemyslel že by se tohle nemohlo stát.

"No já kdybych se vyškrábal na strom, tam si ustlal a pak se podíval dolů, asi bych se krapet zarazil. Být prcek, tak mám nahnáno," okomentuji ještě Jaciánovu odpověď.
Ale kromě toho jsem se dozvěděl další věc ohledně draků. Do dospělosti oheň nepřipadá v úvahu, no není divu. Malé a křehké plíce, i lidé jsou jako děcka mnohem méně odolní na fyzickou újmu.
"Ale díky za celkem podstatné info, to je dobré vědět," kývnu souhlasně hlavou.
Z toho vyplívá co? Jsou velice chytří a dokáží si poradit ve většině situací. Tedy pokud tady dračice jen nemachrovala. Třeba by jako škvrně taky nevěděla ne že ne.
Každopádně, jsou kouzelní. Kouzelní... Magie? Umí nebo ne? Hmmmm, další otázka...
"Kolik vás vlastně tady je?" zeptám se a otázku směruji k Lyässe. To jsem si odpustit nemohl, moje zvědavost nezná mezí.

Musel jsme se zasmát. "Já na jejím místě asi taky ale Lyä je malá příšera. Už když se vylíhla byla to kaskadérka. Měl bys jí teď někdy vidět létat. Když vidím některé ty její kousky docela se bojím co bude vyvádět až bude dost silná na to aby v letu unesla i mě." Poznamenám žertem ale pod tím vším byly skryté skutečné obavy. Jak jsem už řekl. Lyä byla schopná všeho. Hlavně teď byla potěšená tím že James její slova přijal jako hodnotné informace. Nad jeho otázkou ale naklonila hlavu lehce na stranu jak přemýšlela. "Já, Nëfernay, Nysdrai, Aryos, pak ten růžový a jantarový, které jsem viděla jen jednou letmo, ten šedý o kterém mluvil Aryos a kdo ví jestli se mezitím nevylíhli z těch ostatních vajec nějací další." Odpoví a lehce pokrčí rameny jako by si tím sama nebyla úplně jistá a taky že nebyla.

Takže létat... To by byla věc... trochu se zasním, když začal mluvit o létání a kaskadérských kouscích. Kdo by nesnil o létání no ne? Vznést se vzhůru do mraků do studeného vzduchu...
Ale zpátky na zemi Jamesi.
Vyslechl jsem si odpověď na svou otázku.
"To je vás tu celkem hodně," přitakám a mezitím přemýšlím.
Vejce? Jsou tu někde? No jistě ty pako... Jestlipak je to jako ve filmech? Kamenná a reagují na teplo... Hmmm....
Další myšlenkoví pochod, nech si zajít chuť Jamesi... Copak by jsi dokázal ukočírovat draka? Vždyť by tě sežral...
"Máte tu ve městečku krásnou komunitu... Ještě, že jsem se přestěhoval, jinak by my tohle všechno uteklo..."

Lyässa nesouhlasně zavrtím hlavou. "Ne ani ne. Bude nás tady hodně. Věřím tomu, ale zatím nás tady je žalostně málo." Řekne Lyä svůj názor a položí si hlavu na přední tlapy s tím že se zadívá na své černé drápy. "Ano je tady skvělé žít. Sám jsem rád že jsme se sem přistěhoval. Už jen proto že kdybych tak neudělal tak bych možná nikdy nezískal Lyü." Poznamenám a lehce jí pohladím po černém rohu na hlavě čímž si vysloužím její krátký pohled. "Co tě vlastně přimělo se sem přestěhovat? Pokud to tedy není už moc šťourání v tvém životě." Optám se ho a prokřupu si klouby v prstech.

"Hodně a málo, to je relativní..." zakroutím hlavou. "Dokud o vás nikdo neví, tak je to ideální," povím a sám ve své hlavě dost spekuluji co by se stalo, kdyby opravdu tohle všechno někdo zveřejnil. A nedocházím zrovna k dobrým závěrům...
Pak zase přitakám k odpovědi ohledně Lyï.
"To asi ne... Jak vy dva jste se vlastně našli?" Zeptám se nakonec, protože prostě mé zvědavé já...
"A ohledně mě... Nooo, potřeboval jsem... Nový začátek někde daleko, kvůli tragédii v rodině a bývalé přítelkyni," vysoukám ze sebe nakonec a z tváře mi zmizí ten úsměv, který se tam do teď držel.

Lyässa jen lehce pokrčí i v leže rameny. "Já vím že je to ideální ale taky otravné. Vy lidi se tu hemžíte jak mravenci všude. Ovšem já si tady nemám prakticky s kým promluvit a za Nëf se mi pořád lítat nechce." Tahle slova od Lyÿ zněla poněkud otráveně. Ovšem nedivil jsem se jí. Mě by se taky neustále nechtělo běhat na kousek řeči za některou z mých sester. O to méně že ani jedna tady se mnou nebydlí. "No... Byl jsem zavolán. Když se Lyä začala klubat ze svého vejce tak si mě zavolala abych si pro ní přišel." Asi to vyznělo trochu blbě ale jak jinak jsem mu to měl vysvětlit abych nezmínil Zahrëlise a jeskyni? To šlo blbě a já nechtěl prozradit kde se vejce skrývají. Za to by mi asi Zahrëlis nepoděkoval. "Promiň. Neměl jsem se ptát." Řeknu okamžitě aby si o mě nemyslel že jsem nějaký šťoural. To jsme opravdu nechtěl.

<<< Jaskyňa
Denny prechádzala parkom a zhlboka dýchala. Toto na dnes už bolo trocha veľa. Ešte stále sa nevedela spamätať z tých vecí, ktoré sa teraz dozvedela. Pomalým krokom došla až k miestu kde bol, ech Jacián? Tak určite to bol on, pretože nikto inými takú nádhernú dračicu nemá. Usmiala sa. Ale bol tam ešte niekto. Niekto, koho nevidela v meste ani raz. Rada by odišla od nich čo najďalej, ale keď už spojenie s Lastonom nebolo  dostatočne silné, cítila sa sama. A nie len to. Dokonca aj prázdna. Polovicu nej vyplňovala presne tá jeho prítomnosť. Začala jej byť pomerne zima na nohy. Čo to? K sakru! pomyslela si keď si uvedomila, že na nohách nemá nič. "Pane Bože!" zahromžila. Asi jej to dobrodružstvo za jašterico-drakmi nespravilo dobre. Alebo jej nespravil dobre Laston, ale to už je jedno. "Ech. Zdravím?" pozdravila sa trocha rozpačite obom pánom a dračej slečne.

"No právě, lidi se hemží všude... To ti zase na druhou stranu rozumím..." přitakám chápavě a usměji se na ležící dračici. Sluší jí to, je krásná.
Ale odpověď na mojí otázku mne celkem překvapí.
"Zavolala?" podivím se. "Já myslel, že jsi jí našel jako dráče... Nenapadlo mne, že je to až takhle komplikované a propojené."
Inu, jsou to draci a už to samo o sobě je zvláštní. Tak proč by to nemohlo být takhle že?
Takže malé dráče se vyklube a zavolá... To je hezké, zvláštní, ale logické. Lidí je na Zemi tři prdele, draků pár a tak mají výběr společníků, když to řeknu takhle.

Jacián se pak hned začne omlouvat, že se vyptával na mojí minulost.
"To je v pohodě... Kdybych ti to nechtěl říct, tak mlčím," pokrčím rameny a zase se mírně usměji.

Ovšem tento náš rozhovor přerušila slečna, která zjevně místo koupele taky volí chladný stín v parku.
"Dobrý den slečno," odpovím a přikývnu na pozdrav.
Já jsem všímaví a tak mi neuteče, že ta dívka nemá boty.
Asi jde někde od vody? No to je její věc, nebudu neslušný.

Lyä si trochu nespokojeně odfrkne. Jako by to nebylo jasné už předtím že má pravdu. "Technicky vzato jsem jí našel ale až potom co si mě k sobě zavolala. S draky není jednoduché skoro nic. Já jen čekám kdy Lyä vyroste natolik až budu nucen se s ní přestěhovat někam kde bude mít více místa." Poznamenám a lehce přikývnu nad tím jeho utvrzením mě že to je v pohodě a nemusím se omlouvat. Brzy k nám ale došla Denny. "Ahoj. Kde máš boty?" Optám se jí potom co si jí prohlédnu a všimnu si že je boso. I Lyässa si jí hned prohlédne. "Kde máš dráčka?" Optá se jí pro změnu ona a rozhlédne se jestli ho kolem někde neuvidí. Už jí asi ta naše lidská společnost otravovala a doufala v tu dračí, když už minule Denny zahlédla s dráčetem.

Denny sa začervenala. "Ostali v jaskyni," odvetila. "Neplánovala som prechádzku až sem."
Opatrne presunula pohľad na oceľovú dračicu a uškrnula sa. "Laston ostal v jaskyni. Zahrëlis ma poprosil, či by som nemohla vysvetliť novej jazdkyni ako čo chodí," usmiala sa na dračicu a prezrela si svoje nohy.
"Nuž a napokon som zablúdila až sem," povedala a pozrela sa na toho nového. "Denny," predstavila sa mu.

Dle otázky, kde máš dráčka? Soudím, že ta dívka má s draky asi taky co dočinění. A že je momentálně bos? Má celkem dobrou výmluvu.
Taky se zmínila o nějaké jeskyni, asi půjde o místo, kde se možná draci scházejí? Lyässa říkala, že je jich málo. Třeba se scházejí pravidelně, co já vím.

Nehodlal jsem vyrušovat jejich rozhovor a až když se dívka představila, potichu jsem si pro sebe zanadával. Neměl by se chlap představit první hmmm? No teď už je to jedno.
"James, ahoj," představím se taktéž a udělám pár kroků k ní, abych jí mohl podat ruku.
"Ještě že je takové teplo, jinak by ti ty nohy asi zmrzli," dodám ještě s úsměvem. Snad jí to tykání nebude vadit.

Nad oznámením že Laston tady není si Lyä s otráveným odfrknutím přesune hlavu zpět na tlapy. "Příště si ty boty raději vem i na krátkou procházku. A které vejce se vylíhlo že máme novou jezdkyni?" Optám se Denny a všimnu si že i Lyässa k ní pootočila hlavu. I jí zajímalo jaký nový dráček se vylíhnul a tudíž obohatil dračí řady tady ve městě. "Proč jsi jí to vlastně nevysvětlila a místo toho jsi tady?" Optám se jí jelikož tohle byla důležitá otázka. Přinejmenším pro mě.

Denny sa uškrnula. "Teší ma." Podala mu ruku a potriasla ňou. Chvíľu sledovala dračicu a prezerala si jej šupiny. "Vďaka za radu," povedala Jamesovi.
"Tyrkysové a prišlo mi zle. Potrebovala som odísť z tých tmavých priestorov," podotkla a sklopila zrak. Vlastne klamala, ale v tom je ona dobrá, takže si to nikto nemohol všimnúť.

Potřesení rukou, taková ta klasika. Já jsem jen rád, že tu nejsem za toho hloupého a nezasvěceného, co v životě neviděl draka. Naopak mne prozatím, alespoň tihle dva, berou.
Jenže do té jejich debaty bych se asi moc plést neměl. Za jedno tomu vůbec nerozumím a za druhé bych se do toho neměl vůbec montovat.
"Přeci jen se vám tu ta komunita rozrůstá," usměji se mile, abych se alespoň trochu okrajově mohl zapojit.

Jak jsme se tam tak vybavovali, přepadl mne takoví zvláštní pocit. Ne špatný, ale prostě... zvláštní. Chtěl jsem se vytratit a někam jít... A jelikož jsem se těmhle dvěma celkem montoval do rozhovoru, rozhodl jsem se prostě vytratit.
"Pokud mne omluvíte, musím si ještě něco zařídit. Určitě na sebe ještě narazíme, zatím."
A s těmito slovy jim mávnu na pozdrav a vyrazím směrem k okraji města a rovnou do lesa.

>>>Jeskyně

Nevěřil jsem že by nějaké dráče mohlo být zlé. Tedy né že by všichni draci museli být dobráci ale zlé dráče už od vylíhnutí? To se mi nějak nezdálo ale raději jsem s tímhle mlčel. Možná měla nějaké své důvody proč se jí zdálo zlé. Možná se nepohodla se svým vlastním drakem. Mezitím co jsem přemítal nad nejspíše hloupostmi se James omluvil a vyrazil někam pryč. Jen jsem mu kývnul na rozloučenou a přesunul pohled zpět na Denny. Lyässa se zdá se pochrupkávala jelikož měla zavřené oči. "Jak zatím s tím svým Lastonem vycházíš?" Optám se jí aby tady nebylo takové divné ticho.

<<< Somewhere

Alessander si nemohol odpustiť malú vychádzku von. Bol naozaj príjemný večer a slnko sa začalo skláňať na západ. Prechádzal sa takmer opusteným parkom. 
Až nakoniec dorazil k dvojici s drakom. Všetkých troch poznal. Z baru Medová hviezda. A to dievča poznal ešte skôr. Rozhodne by aj ona spoznala jeho, keby sa otočila. Všimol si, že je bosá. Trocha ustarane sa usmial. Prechladne, pomyslel si. 
"Dobrý večer. Dúfam, že vás neruším," pridal sa tak trocha k nim.

Park se začínal ukazovat být rušným místem. Přinejmenším když u sebe mám Lyässu, která docela láká pozornost. Přinejmenším jsem si to myslel. Bylo by ale neslušné neodpovědět takže se otočím směrem za novým hlasem. "Samozřejmě že nerušíš." Ujistím ho a Lyässa zvedne hlavu z tlap aby si ho taktéž prohlédla. Místo toho aby mu něco řekla mu ale jen kývne hlavou na pozdrav a zvedla se z lehu zase do stoje aby si protáhla nohy takže nás zase všechny převýšila.