Jezdecký výcvik I.

Počet míst: Neomezeno - pro jezdce a jejich draky, ale i pro obyvatele bez draka (ti si budou muset vybrat něco svého)

Objekt výcviku: Volitelný, primárně bude zaměřen na myšlenkovou komunikaci mezi drakem a jezdcem a mezi draky samotnými. Každý přihlášený si může zažádat o rozšíření - třeba o základy první pomoci, meditace, cítění a nahromadění své energie na magii, leteckou akrobacii, zvýšení zátěže, kterou drak unese... Inspirujte se dračími dovednostmi. Jezdec se může chtít zaměřit na historii draků a jezdců, základy boje beze zbraně...

Účastníci: Jacián & Lyässa, Taraneh & Aryos, Nayara, Denny & Laston, James, Ambrosine & Nëfernay, Sarah & Kanëyfi,
Požadavky účastníků:
Draci - síla, let se zátěží, letecká akrobacie, ...
Lidé - Dracologie, ...

Hlaste se soukromými zprávami. Jestliže máte nějaké speciální požadavky (viz výše), napište mi je tam. Pokud je vám to jedno, nepište nic, jen to, že byste se rádi zúčastnili. Začneme v pondělí 23. 2. na louce.

Všichni jezdci by měli oznámit svoji volbu oborů první reálný den výcviku, což znamená v pondělí.
Chápu, že ještě někdo nemusí být rozmyšlený, takže konečná lhůta je to konce příštího týdne. Ale tehdy by to už mělo být z technických důvodů.
Svoji volbu oznámíte herně Zahrëlisovi.

Ten den nastal a Zahrëlis čekal na louce na všechny, kdo hodlali přijít na výcvik. Nepředpokládal, že se tu objeví moc smrtelníků - nebo spíš v to doufal. Ale nevadilo by mu to. Nebo ne až tak. Sedl si do trávy do tureckého sedu a zavřel oči, aby se uvolnil. Nebyla to přímo meditace, jen takový polospánek, kdy na nic nemyslel a soustředil se jen na dýchání.


//Začínáme! Normálně pište, hrajeme paralelně s volnou hrou, takže můžete normálně hrát ve volné hře ;

Denny si to nakráčala na lúku po boku s Lastonom. Ježura z toho nebol nadšený, ale i tak prišiel so svojou jazdkyňou. "Zdravím!" pozdravila ducha a Laston len kývol hlavou na pozdrav. "Dúfam, že sme vás nevyrušili," podotkla trocha s obavami. Nechcela by ducha vyrušiť. Sadla si do zelenej trávy do tureckého sedu ako on a trocha sa zavrtela. Laston si k nej sadol. Spolu čakali na ostatných.

Ráno vysvitlo sluníčko a já, zvyklí na brzké vstávání, jsem se vyprdelil z postele a nehodlal jsem jen tak posedávat doma. Měl jsem pořád volno, takže jsem se rozhodl trochu projít po městečku. Je to tu menší, ale já stejně pořád neznám všechna jeho zákoutí. A to jsem chtěl napravit.
Bylo stále vedro, takže jsem zvolil jen modré kraťasy a triko s krátkým rukávem. Bílé, přeci jen do bílé se tolik slunko neopírá. A tolik třeba nebude vidět, jak jsem zpocený že...
Vidíš Jamesi, nejsi tak blbej čéče! Ono ti to někdy i pálí.
Procházel jsem okolo jedné louky a zahlédl jsem tam vidět toho starého muže, Zahrëlise a Danny s Lastonem. Toho jsem neměl ani čas pořádně pozdravit, snad u něj nebudu mít vroubek.
Jamesi, ty jsi vůl, málem jsi zapomněl! Zahrëlis přeci mluvil o výcviku a dneska... Jde to s tebou z kopce. Ještě, že jsi je zahlédl.
"Dobré dopoledne," pozdravím všechny přítomné a mile se usměji. "Zatím nás tu moc není že?" uchechtnu se. Počítám, že dorazí se zpožděním. Já jsem byl vždy dochvilný, musel jsem a byl jsem na to zvyklí. Ale tohle byla fakt klika... Asi si začnu dělat upomínky do telefonu.

Lyü jsem sem div že nemusel dotáhnout jak se jí nikam nechtělo. O to méně že musela být mimo svůj pelech, který jsem jí zařídil v přístřešku za domem. Zatím se tam vešla takže jsem si s tímhle nedělal starosti a až z něj vyroste pak budu řešit co dál. Jakmile jsme jí ale slíbil že tam určitě budou i jiní draci hned se nadšeně hrnula až sem a na mě ani nečekala. Není div že proto dorazila na louku kde viděla Zahrëlise několik minut přede mnou a to ani nepoužila křídla. "Zdravím." Pozdravím sotva výjdu ze stínu stromů aby byla i má přítomnost s Lyässou zaregistrována.

Bylo mi jasné že na tomhle tréningu asi nebudu vítaná ale za pokus nic nedám. Aryos mě jak jinak než následoval jelikož byl taktéž zvědavý. Aryos si až úzkostlivě dával pozor kam šlape jako by někomu vadil jeden zašlápnutý mravenec nebo že by měl pařáty od špíny. Bylo to až trochu k smíchu. Nějak se mi s ním ale podařilo dostat k okraji louky kde se opřu bokem o jeden ze stromů. Aryos si zatím sedne vedle mě ale zvědavě pozoroval oba draky na louce i ostatní přítomné. Nejspíše by se s nimi rád seznámil ale netroufl si, když ani já si nebyla jistá jak na mě zareagují. "Doufám že má přítomnost nebude na překážku." Ozvu se směrem k duchovi a založím si ruce na prsou. Vážně jsem byla zvědavá co ten duch udělá při mé přítomnost a při přítomnosti mého bronzového gryfo-draka.

Nayara si nebola prílišne istá, či má na ten výcvik poriadaný Jazdcami ísť. Na jednu stranu jej to prišlo nevhodné, už len kvôli tomu, že to bolo skôr určené Jazdcom ako nejakým obyčajným ľuďom. Navyše, jej zrovna nevoňala príliš veľká spoločnosť a pri tomto počítala s tým, že tam bude určite dosť Jazdcov aj s ich drakmi. Na druhú stranu, lákalo ju to, pretože sa tak mohla viav dozvedieť o tom, ako to, že vlastne existujú, keďže mali zostať maximálne tak vo fantázii ľudí. A úprimne, študovala to čo študovala, takže bolo jasné, že to, čo ju tam najviac ťahá, je to, že by sa mohla dozvedieť niečo viac o drakoch. No čo, nech je akokoľvek antisociálna, podobná príležitosť sa jej nemusí len tak zopakovať. Ále čo, ak nechceli, aby tam normálni ľudia chodili, tak to nemali oznamovať širokej verejnosti, zhodnotila to nakoniec v duchu, čím sa nadobro zbavila nejakých zbytočných pochybností.
Hoci dneš bolo už o niečo menej teplo ako včera, aj tak to teplo stále panovalo. Z toho dôvodu si i pre dnes ponechala svoj tmavohnedý koženný korzet a k tomu hnedé koženné legíny tesne pod kolená. V tom jej bolo akurát a pre dnes sa to hodilo. Na ľavom rameni mala pripevnený hadí náramok, ktorý sa jej okolo neho obtáčal. Došla až na lúku, kde už samozrejme bolo zopár jazdeckých dvojíc, nejaký mladý muž a...veeeeeľmi starý muž sediaci v tráve. V tej sedela aj nejaká hnedovalasá dievčina, tiež tu bola nejalá čiernovláska a ďalší nejaký chalan. A samozrejme niekoľko tých hromád blýskajúcich sa šupín...mimovoľne ju napadlo, že či by sa na nich dalo opekať, ak sa dokážu od slnka tie šupiny rozpáliť. Chodiaci gril...tu však svoj tok myšlienok zastavila. Ešteže ju toto nenapadlo včera pri tej Nefërnay, pretože by do nej dosť možno takto rypla. No hej, dlho nikoho nepodpichla a už začínala mať absťák. Môže mať vlastne človek z niečoho takého absťák? No, to nevedela, ale u nej to zrejmé je. Tak či onak, ak si už začínala také poznámky tvoriť v mysli, nebude trvať dlho, než sa niečoho pri rozhovore s niekým nechytí, a nevyužije to proti nemu.
No dobre, radšej podobné myšlienkové toky nechala tak a sústredila sa na svoje okolie a to, prekusnúť svoju nespoločenskosť. "Zdravím," dostala zo seba naprosto pokojne a tak-nejak ledabolo. V duchu sa potľapkala po pleci, že to tak dobre zvládla. I tak však musela premáhať nutkenie sa otočiť na päte a nasmerovať si to čo najďalej odtiaľto. Občas premýšľala nad tým, či netrpí ochlofóbiou, ale zas tak zlé to nebolo. Svoje zvláštne zlatisté oči pretkané hnedou uprela znova na toho sediaceho muža. Prišiel jej akýsi nezvyčajný a celý bol taký pobledlí. Zrejme už bol dosť starý, už by aj povedala, že by bolo na čase mu pripraviť čestné miestočko niekde na cintoríne. Tušila ale, že tento nebude zrovna nejaký obyčajný starý muž. Teraz už musela rátať s tým, že je všetko možné. Stále jej to však pripadalo ujeté.

Ako tieň sa hrnula zhrbená postava uličkami, až nedošla na miesto. Za ňou sa ťahal sťa chvost Tyrkysový, ktorému sa okolitý svet zdal odrazu neuveriteľne veľký. Premýšľal, či by vôbec mal za ňou chodiť. A keď Sarah videla, ako znechutene sa po svete obzerá, vzala ho na rameno a ukryla ho za závoj dlhých vlasov. Čím ďalej, tým dlhších. Keď bude Tyrkysový väčší a nebude môcť ísť na rameno kvôli veľkosti, nechá sa ostrihať. Teraz mu ale dlhé vlasy vyhovovali, ukryl sa za nich tak, že by nik ani nepovedal, že tam je. Navyše si Sarah vzala bundu s kapucňou, nehľadiac na počasie a hodila si ju na hlavu. Spôsobila tak malému drakovi dôvod ku klaustrofóbii, ale neskôr sa s tým vysporiadal.
Na lúke došla k Denny, ktorú ako jedinú poznala a kývnutím pozdravila všetkých prítomných. Tyrkysový ostával stále ukrytý, nikomu sa neukázal. A jej to vyhovovalo, síce sa pomaly vyrovnávala s tým, že je Jazdkyňou, nik, kto ju nepozná to vedieť nemusí.

Jako poslední dorazila na louku spolu s Nëfernay nad sebou. Musela se předvést ve vzduchu všem přítomným, jako kdyby neměli nic jiného na práci než ji obdivovat. Udělala elegantní otočku, vznesla se výš a plynule slétla na zem. Tam půvabně dosedla a okamžitě zaujala jednu ze svých hrdých póz. Ledovláska nad jejím chováním pouze obrátila oči v sloup. Občas to bylo s Perlou opravdu opravdu nesnesitelné. V hloubi duše ji však milovala a neodvrátía by se od ní jenom kvůli takové maličkosti, jako je příliš velké sebevědomí a namyšlenost. Ačkoli to už byly dostatečné důvody pro odvrácení.
"Zdravím vespolek," prohlásila k všem, co tam byli. Pokud si jí nevšimli doteď, teď už ji ignorovat opravdu nemohli. Ambra pouze pokývla hlavou a vrhla lehounce uctivým pohledem po Zahrëlisovi. Sedla si dle jeho příkladu do trávy a využila chvilky ticha, aby si prohlédla všechny přítomné. Znala jen Denny, Jaciána a Nayaru. Toho muže, tmavovlásku a druhou tmavovlásku s opeřencem nepoznávala. Pravděpodobně je ale pozná. A možná pak bude radši, kdyby je neznala. Ale kdoví, že ano.

Denny sa usmiala a Laston tiež, trocha neisto, ale usmial sa. "To som si vydýchla, vyzerali ste akoby ste spali," povedala s úškrnom a poškrabkala Lastona na brade. 
Keď sa už nahromadilo dosť ľudí, toľko až sa čudovala, prezrela si ich. Tých čo poznala ju prekvapili, že prišli. Síce to bolo asi logické, však? Ale objavili sa tu aj obyčajný ľudia. Laston nakoniec podišiel k perlovej dračici a zazubil sa. Zdravím. Tvoje šupiny dnes určite vyzerajú krásne, zložil jej kompliment a Denny mu musela pomôcť. "Zdravíčko," pozdravila Ambrosine a pozorne počúvala Zahrëlisa. Nakoniec, keď už tí dvaja, teda James a tá druhá, asi mulatka, povedali svoju voľbu, takmer sa prihlásila ako v škole. Keď už bola ruka v strede cesty nahor, stiahla ju. "Ech, dovolím si vybrať históriu ako hlavné zameranie. Potom mágiu a dracológiu," povedala svoju voľbu a pozrela sa na Lastona. Ten jej pohľad vycítil a drgol do jej ruky.

Začínalo tu být celkem živo, což mi rozhodně nevadilo. Potřeboval jsem se trochu seznámit a co je lepší, než v podstatě "sraz" jezdců? Za jedno si mohu prohlédnout další krásy, které toto město schovává a za druhé... Kde se jen tak seznámíte s jezdci? No dobře, když nepočítám Jaciána a Lyässu včera v parku.
Pozdravím všechny přítomné a každému z majestátních tvorů věnuji mírný úklon. Co já vím, co se sluší a patří, ale tak... Proč by ne? Mě to neublíží a ani mi to nevadí. Navíc je to zdvořilé. Ještě nedávno se takhle lidé klaněli všem dámám.

Dokonce jsem tu nebyl sám. Objevila se tu ještě jedna dívka, bez dračího doprovodu. Je fajn, že tu nebudu... "navíc."
Nakonec jsem se ale pohledem zastavil na perleťové dračici. Hrála barvami a leskla se ve slunečním světle. Nádherná a tak ladná. Jak přistála, to se mi líbilo.
Sebral jsem i odvahu na to, odlepit se od stromu a dojít blíže k té dvojici, abych si je obě mohl lépe prohlédnout. No co?!
"Taktéž zdravím pěkně," přikývnu s úsměvem.
"Hádám, že toto bude váš doprovod že?" pohledem se natočím směrem k perleťové, ale pak mne vyruší Zahrëlis. Odvrátím proto tedy pohled směrem k němu, zaposlouchám se do jeho slov a na chvíli se zamyslím.
"Dracologie. Bylo by skvělé se o nich něco dozvědět," odpovím mu.

Dobře jsem poslouchal Zahrëlisův výklad ohledně oborů a přemýšlel, které by se hodily pro mě. Každý měl něco do sebe a s některými částmi by se mohly příčit mé zvyky. Proto jsem neodpověděl hned ale až po rozmyšlení se zda jsem si vybral skutečně správné obory, které mi budou vyhovovat. "Jako hlavní si vybírám Lečitelství a jako další pak Historii a Duchovno." Oznámím a podívám se na Lyü zda s tím souhlasí. Ta jen lehce kývne hlavou na souhlas a lehne si na zem vedle mě takže se o ní můžu v klidu opřít. Lyä sama vypadala poněkud mrzutě jelikož vždy v přítomnosti Nëfernay byla všechna pozornost strhnutá právě na perleťovou dračici. Né že by Lyä záviděla ale docela jí to rozčilovalo.

Nikdo si mě nevšímal. Jak úžasné. Brala jsem to tedy jako souhlas že můžu zůstat. Což bych zůstala nejspíše i kdyby mi nakázali odejít. To s těmi obory znělo zajímavě a hned jsem si byla jistá které obory si vyberu jelikož mě zajímaly nejvíc. "Mezi mé obory bude patřit jako hlavní Boj a jako vedlejší Alchymie a Magie." Oznámím svou volbu a podívám se na Aryose. Tázavě na mě hleděl se zvednutou chocholkou na hlavě což vypadalo trochu legračně. Lehce mu proto peříčka na hlavě načechrám. "Budeme tady dlouho?" Optá se mě a já pokrčím rameny. "Tak dlouho jak dlouho bude trvat tenhle výcvik Are." Informuju ho a on si trochu povzdechne s tím že se zahledí znovu na draky.

Sarah si jasne všimla, že jej prítomnosť nikomu nevadí, aspoň si to myslela, pretože nikto ju zatiaľ nevyháňal. A keď prišiel čas vybrať si odbor, zviezla sa na lúku do tureckého sedu a nechala Tyrkysového, aby zliezol z jej pliec a aby sa jej usadil do lona. „Tak, čo nás bude zaujímať?“ vedela, že jej neodpovie, ale cítila jeho pocity a tak sa snažila vísť zatiaľ z nich. Bolo to fajn na upevnenie ich puta a komunikácie. Stihla si všimnúť, že draci rozprávajú. Rozprával Nysdrai, rozprával Laston. Zrejme to bude takto a postupne sa naučí rozprávať i ten malý. Sarah konečne vstrebala šok a na dráča si pomaly začínala zvykať. Nenávidieť ho? Kdeže, to sa pri tom fialovom kukuči nedalo. Pozeral na ňu tak roztomilo, že sa jednoducho nedalo nenávidieť ho.
V svojich odboroch jasno zatiaľ nemala, preto uvažovala a Tyrkysový ju v tom zatiaľ podporoval. Síce on okolnému svetu nechápal, snažil sa aspoň upokojiť tie pocity, kroré od nej cítil. Celkom ju zaujímala mágia, ale nie ako hlavný odbor, skôr ako vedľajší. Hlavný by mohol byť Duchovno, pretože chcela porozumieť mladému čo najviac. Ten sa na ňu díval zaujímavo, mal rovnaký názor. Takže to mali premyslené. Čo by mohlo byť ďalšie? Liečiteľstvo? Boj? Nie..to nie. Ani Hostória, to skôr sa jej pozdávala Drakológia. Tak jo, ďalší vedľajší bude Drakológia.
Tyrkysový zmizol z jej lona a ona sa postavila. Nechala ho vyliezť späť do kapucne za krk, usadil sa tam a obtočil si chvost okolo jej krku. Teraz jasne žiaril, ale skôr strieborne ako tyrkysovo. Sarah sa postavila a narovnala sa.
„Ja si volím ako hlavný odbor Duchovno a ako vedľajšie mágiu a Drakológiu.“

Nayara sledovala, ako sa sem začali schádzať ďalšie jazdecké dvojice, hoci ich našťastie nebolo veľa. I tak tu ale bola bohatá spoločnosť, čo našej mladej brazílčanke zrovna veľmi nevoňalo. Ako vždy však zostala viac-menej ľahostajná k okoliu, no vnímať ho vnímala až veľmi dobre. Čím väčšia spoločnosť, tým viac stúpa jej vnímavosť voči okoliu, hoci mu zas prehnanú pozornosť nevenuje. Preniesla váhu na jednu nohu a pravou rukou sa chytila za ľavú tesne pod náramkom. Znova preletela spoločnosť očami a jeden kútik trochu nadvihla, keď si všimla prilietajúcej perleťovej dračice známej ako Nëfernay. Samozrejme by to nebola ona, ak by sa hneď nepredviedla a na zemi neukázaal svoju hrdsoť a namyslenosť siahajúcu až medzi oblaky. Nay sa pre seba pobavene ochuchtla a mierne pokrútila hlavou.  
Potom však svoju pozornosť presmerovala na toho divného starčeka, ktorý prehovoril. Mlčky ho počúvala, hoci niektoré veci, pre ňu nepodstatné, hneď vypúšťala. Tie podstatné si však zapamätala. Keď sa obrítil k nej a na nejakého muža, ktorý zrejme taktiež nemal draka, znova si ho premarala podľahol od hlavy až po päty. „Ako môžete vedieť, že na ňu nemáme nadanie?“ ohradila sa s trochu nadvihnutým obočím v jemne vyzývavom výraze. Fajn, ona naň určite nadanie nemala, ale, proste by to nebola ona, kebyže sa "neohradí". To bude tým, že už dlho nikoho nepodpichovala. I tak ju však zaujímalo, akoby ti mohol tak isto vedieť, hoci tušila, že na to spôsob určite bude.
Nay však svoj postoj nakoniec uvoľnila. „Ale i ja by som sa rada venovala tej Dracológii,“ vydýchla. Veď ráve tomu tu predsa bola, nie? Aby sa dozvedela niečo viac o drakoch, poprípade sa chytiť šance ich trochu študovať.

Ledovláska pouze přikývla neznámému na jeho otázku a přejela po všech pohledem. Nikdo z nich se jí zrovna nezamlouval, ačkoliv většinu minimálně letmo zahlédla. Kromě toho, který na ně promluvil, té nové s dráčatem a té s gryfo-drakem. Musela uznat, že nejméně sympatická jí byla ta s gryfo-drakem. Nemohla si prostě pomoct. A Perla její pocity - ač nevědomky - sdílela. Ačkoliv se jí ten opeřenec docela zamlouval, jeho jezdkyně už tolik ne. Ale i Nëf musela uznat, že vkus na oblékání má dost dobrý. Nahlas by to však ani náhodou nepřiznala.
Pozorně poslouchaly vše, co jim duch vykládal. Občas musela jedna nebo druhá nad něčím trochu nakrčit nos, ale jejich úmysly se v podstatě shodovaly. Oběma se zamlouvaly stejné obory, takže nebylo nad čím přemýšlet. Proto se hned, jak ostatní domluvili, také musely pochlubit svojí volbou. Mezitím musela ještě však obrátit oči v sloup nad Nayřinou reakcí na Zahrëlisova slova. Zatímco Perla byla spíš velice pobavená její troufalostí. Ještě jí nejspíš stále nedošlo, že Zahrëlis je už opravdu starý dědek a ví toho o životě a o těchto věcech mnohem víc než jiní.
"Ráda bych si zvolila jako hlavní Alchymii a jako vedlejší Boj a Léčitelství," prohlásila a klidně se podívala duchovi do očí. Dlouho to však nevydržela, jelikož ji zaujalo malé dráče, které neslo povědomou tyrkysovou barvu. A navíc se sem tam jeho šupiny zaleskly šedou. Perla si toho také všimla a musela ťuknout nosem do Lyÿ. "Není to bratříček? Ten z toho dalšího vejce v jeskyni?" ujišťovala se a přímo zářila. Kdyby to šlo, zářily by jí i oči, což ovšem opravdu nešlo.

Ta modrovlasá s perleťovou dračicí mi pokynula k pozdravu, ale moc času an vybavování se nebylo. Takže jsme zůstal jen u pozdravu, třeba bude čas jindy. Teď už se mělo něco začít dít.

Nakonec jsem nebyl jediný, kdo se rozhodl zjistit si něco o těchto krásných tvorech. Denny se přidala, sic jako vedlejší obor, ale přidala. A pak ještě dvě dívky.
Jednu jsem neznal vůbec a ani po svém boku neměla žádného draka. Tu další slečnu jsem taky neznal, ale ta u sebe měla malé, tyrkysové dráče. Hádám, že to bude ta, o které se bavili Zahrëlis s Biancou. Ale to je teď jedno.
Skončil nám v rukou velký štos s různými nákresy s tím, že se máme ptát na to, co nás zajímá. Žádný výklad, spíše taková... samouka?

Posadil jsem se vedle Denny a těm dvěma dalším dívkám jsem naznačil, jestli si nechtějí přisednout k nám, aby taky viděli.
"Jsem James, mimochodem," představím se ještě těm dvěma. Denny už mne trochu znala.

Zahrëlis pak pokynul k posazení se a uvolnění se. Prý se odprostit od všeho okolo a já hádal, že toto bude hlavně pro jezdce a jejich společnost. Proto jsem si jen v tichosti prohlížel nákresy draků.

Denn sa usmiala keď Laston opatrne cúval naspäť k nej. Nebadane a hlavne potichu ako myška. Pozrela sa po chvíľke na Jamesa, ktorý si sadol vedľa nej a trocha rozpačito sa usmiala. Normálne by sa posunula ďalej, no v tom jej bránil Laston, ktorý clonil každý jeden lúč, ktorý sa snažil dostať na hocakú časť jej tela.
Pozorne obaja počúvali Zahrëlisa a na jeho pokyn si obaja ľahli. Nuž, Laston si nebol istý či to mal robiť aj on, ale pridal sa. 
Obaja sa po malej chvíľočke spokojne prestanú mykať aby našli to správne miesto a začnú pomaly dýchať. Denny sa pulz pomaly spomaľoval a snažila sa započúvať sa do zvukov prírody.
Laston robil síce presne to isté, ale nevedel si vyčistiť myšlienky. Nakoniec sa mu to možno aj podarilo.

Keď už vedela, čo by mala robiť, pozrela na Tyrkysového (ktorý sa zatiaľ stihol zase vyvliecť spod kapucne) a zazrela v jeho očiach porozumenie. Nevedela teraz ale, či rozumie jej pocitom, ktoré zamietali vyvaľovať po zemi, alebo či porozumel Zahrëllisovi. Jej to mohlo byť skutočne jedno, zatiaľ. Bude sa musieť naučiť si vyčistiť myseľ čo najviac, keď chcela vedieť porozumieť Tyrkysovému. Hm, chcelo by to novú prezývku.
Keď si všimla, že James sa usadil vedľa Denny a zrejme kývol jej, nechala malého dráčika vyliezť jej po ramene a skryť sa za krkom, v teple kapucne. Ju hriali dračie šupiny a jeho zase teplota jej tela. A na ramene mu bolo najlepšie. Sarah si na neho síce ešte nezvykla úplne, ale vedela, že bez neho by už svet nebol taký ako doteraz.
Prisadla si k mladíkovi a hľadala, kde by mohol byť jeho drak. Alebo žeby...? No, tak možno nemal nikoho po svojom boku. Bolo to v podstate jedno. Človek ako človek. Bol tu? Bol, ostatné nebolo podstatné. Až na Tyrkysového, ktorému sa vôbec nepáčilo, že sa pridala do spoločnosti. Ale veď bol pod kapucňou? Čo ho trápilo? Momentálne ho nik nemohol vidieť, akurát možno pohyb pod kapucňou za jej krkom.
„Ja som Sarah,“ mladého draka zatiaľ nepredstavovala, vedela, že sám po tom netúži. Ale keď už si vyberie meno, iste ho bude hrde nosiť a ona ho rada presstaví, ak to neurobí sám.
„Môžem sa pozrieť?“ na moment sa zadívala na Jamesa, ale potom sa aj tak pozrela, či už to povolil, alebo nie. Zaujalo ju celé zloženie kostry, v podstage bolo celé od hora až dole zaujímavé. Kan nenápadne vykúkal, pričom si dal záležať, abg ho nebolo vidno. Ale ktokoľvek by sa lepšie prizrel, videl by ho v tme s jeho tyrkysovou farbou jasne žiariť.
Potom už ale odtrhla zrak od všemožných častí dračieho sedu a aby Fího nevyrušila, ostala sedieť. Posadila sa do tureckého sedu a snažila sa myslieť na jedinú vec-tmavo fialové oči, ktoré sa na ňu v diaľke dívali. Nedalo sa na to ale sústrediť, pretože ju vyrušovali zvuky, vône a tráva, ktorej povrch hladila. Mala zatvorené oči, aby si mohla lepšie vybaviť jednu vec a zbaviť sa tak tých ostatných.
Zato Tyrkysového svet okolo nezaujímal a keďže sa nehýbal, podarilo sa mu zaspať.

Prebrali od toho dedka akýsi štos s papiermi a samozrejme by to nebola ona, ak by hneď jeden z papierov nevytiahla. Bola na ňom vyobrazená anatómia draka, ale len čisto kostrová. Prechádzala ju pohľadom, keď však ten dedko ešte pokračoval, zdvihla oči k nemu. Zamračila sa, keď ju počastoval káravým pohľadom a jej otázku odignoroval. No čo, spýtať sa hádam mohla, nie? A on jej aspoň mohol odpovedať a nie ju tu kárať pohľadom. „No jasné, načo odpovedať,“ zamrmlala si pre seba a prekrútila očami, ale nebolo vulúčené, že by to započul. To jej však bolo akosi fuk, ona nechovala rešpekt k nikomu, hádam okrem drakov, ale to len z pudu sebazáchovy. A profesorov, ale tak...nepotrebovala, aby si na u zasadli. Ale aj pri tých vedela niekedy "odfrkávať".
Už to však nechala tak a radšej sa posadila k tomu mužovi, ktorý sa volal James. Inokedy by si sadla kdesi na kraj, kde by mala pokoj, ale keďže sa musela o ten štós deliť s ním, nemala nejako na výber. „Ja Nayara,“ ozvala sa i ona, keď si prisadla na druhú stranu od muža. Pohľad však nezdvihala, stále s ním tekala po obrázku a v mysli ho študovala a hodnotila rôznymi spôsobomi, porovnávala s tým, čo vedela o iných tvoroch. Vybrala si aj ďalšie nákresy a opatrne ich rozložila pred seba, aby ich mohla študovať. Bolo zaujímavé ju vidieť, ako ju niečo naozaj zaujíma a je do toho lne pohrúžená.

Svitek jenž se přede mnou objevil jsem chytil jako nějaký velmi cenný poklad o nějž musí být velmi dobře pečováno. Tedy né že by to snad nebyla pravda ale prostě i chování jsem měl podle toho. Celkem rychle jsem se do svitku začetl. "Ano nejspíše je. Zahrëlis mi před pár dny říkal že se nám vylíhl bratříček." Odpoví Lyä Nëfernay a lehce do mě žduchne křídlem aby mi zabránila pořádně si pročíst ten svitek a abych se s myšlenkami vrátil zpět do reality a vnímal Zahrëlise, který zrovna říkal že se máme od všeho odpoutat. Poslušně jsem si tedy sednul na zem vedle ležící Lyässy a zavřel oči. Podařilo se mi odpoutat od všeho kromě mých myšlenek. Měl jsem příliš mnoho věcí k přemýšlení než abych se jich mohl jen tak zbavit a nepřemýšlet. Lyä se mě taky snažila nerušit, i když měla sto chutí poznamenat něco na mé špatné soustředění.

Svoje svitky si prostě a jednoduše schovám. Aktuálně mě totiž zase až tak nezajímaly a později bude určitě nějaká lepší příležitost si je prostudovat a vybrat si z nich nějaké důležité informace. Prozatím si sednu do tureckého sedu na zem stále ve stínu stromů a podívám se na znechuceného Arya. "Budeš špinavá." Poznamená a lehce ode mě couvne nad čímž se uchechtnu. "Však se pak umyju a převleču do čistého." Ujistím ho ale Aryovo znechucení to o moc nezmenší. Já si ho prostě jednoduše přestanu všímat a zavřu oči s tím že se tak jak ten duch chtěl odpoutám od všeho kolem sebe. Nebylo to zase tak těžké a Aryos toho využije k tomu aby se ode mě odplížil a naopak se přiblížil trochu blíž k ostatním drakům. "Zdravím. Neruším?" Optá se opatrně a každého si prohlédne. Připadal si mezi nimi se svým peřím a zobákem trochu nepatřičně ale věřil v to že ho za to nebudou odsuzovat. Nebylo na tom přece nic špatného.